Valašské muzeum v přírodě, Pustevny i Radegast

Dřevěné městečko je nejstarším a nejnavštěvovanějším areálem Valašského muzea v přírodě, jakož i nejstarším muzeem v přírodě v celé střední Evropě. Areál byl otevřen v roce 1925 a postupně byl doplňován o další stavby. Dřevěnéměstečko prezentuje způsob života na malém městě v období od poloviny 19. století až po první čtvrtinu 20. století. V době hlavní sezóny zde probíhají programy připomínající obřady, obyčeje a dovednosti našich předků. Návštěvníci zde mohou spatřit například ruční výrobu tradiční kamenných brousků či dlabání drobných domácích výrobků ze dřeva. Nositelé tradice lidových řemesel pomáhají uchovávat tato netradiční řemesla stále živá. Dřevěné městečko je také dějištěm několika mezinárodních folklorních festivalů a mnoha kulturních pořadů. Prohlídka s průvodcem trvá 45 minut. Možná je také individuální prohlídka.

Mlýnská dolina je nejmladším areálem Valašského muzea v přírodě. Byla otevřena v roce 1982. Jsou v ní sdruženy dodnes funkční technické stavby převážně na vodní pohon. Umístění valchy, mlýna a pily je téměř přesnou rekonstrukcí situace, která ještě v první polovině 19. století existovala ve Velkých Karlovicích (údolí Podťaté). Lisovna oleje je původní stavbou ze 17. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. Představuje různé druhy dopravních prostředků, které se využívaly v zemědělství, lesnictví, obchodní činnosti, dopravě osob a v rámci dalších živností a řemesel. V letech 2008–2009 byl areál rozšířen o nové objekty: obytný dům z Trojanovic, kovárnu z Horní Lidče a stodolu z Velkých Karlovic – Podťatého. Hamerní část Mlýnské doliny doplnila také roubená zvonice z Dolní Bečvy, která původně stála v areálu Dřevěného městečka. Prohlídka areálu je možná pouze s průvodcem a trvá cca 60 minut.

Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna jsou umístěny v krajině, která svou členitostí připomíná mnohé vesnice na úbočích Beskyd. První objekty byly postaveny v roce 1962, areál byl zpřístupněn roku 1972. Interiéry obytných domů zachycují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách. V průběhu roku se zde konají programy oživující staré způsoby hospodaření. Políčka, zahrádky a ovocné stromy připomínají pěstování starých plodin. Během prohlídky se lze setkat s řadou domácích zvířat i stádem ovcí. Prohlídka areálu je možná bez průvodce, lze jej ale i dopředu telefonicky objednat. V obou případech trvá prohlídka asi 120 minut.

Pustevny, stavby Libušín a Maměnka. Dvacet kilometrů od Rožnova, nedaleko vrcholu hory Radhošť, stojí Pustevny, horské středisko, jehož první útulny Libušín a Maměnku projektoval slovenský architekt Dušan Jurkovič. Atraktivnosti Pusteven v blízkosti hory Radhošť si byli velice dobře vědomi členové frenštátského spolku „Pohorská jednota Radhošť“, kteří si dali za cíl zpřístupňovat odlehlá místa beskydských hor, značit turistické trasy a zřizovat síť horských hotelů a ubytoven. Obrátili se na vsetínskou stavební kancelář Michala Urbánka, jehož tehdejší zaměstnanec, slovenský architekt Dušan Jurkovič, projektoval ve slohu tzv. lidové secese postupně útulny Libušín a Maměnku, které byly zpřístupněny v roce 1899. Na výzdobě interiéru Libušína se podílel český malíř Mikuláš Aleš, který si zájem o Valašsko odnesl již z Národopisné výstavy českoslovanské, konané v Praze roku 1895, na níž byla instalována mimo jiné valašská dědina s hospodou „Na posledním groši“. Podle Alšových kreseb zbojníků Ondráše a Juráše, portáše Stavinohy a boha Radegasta vymaloval interiéry Libušína akademický malíř Karel Štapfer. Architektonické prvky exteriérů použil Jurkovič z lidových staveb řady valašských, ale i kysuckých vesnic.

Druhá světová válka přinesla zpustošení pustevenských objektů, neboť v závěruválky tam byli ubytováni příslušnici Hitlerjugend a maďarských asistenčních oddílů. S myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen přišlo až v 80. letech Valašské muzeum v přírodě. Realizovat se ji podařilo až od roku 1995. Po čtyřech letech, v roce 1999, byla slavnostně znovuotevřena restaurace Libušín a v roce 2003 byl zpřístupněn také hotel Maměnka. Areál Pusteven byl v době rekonstrukce prohlášen národní kulturní památkou.

Socha Radegasta. Původní sochu vytvořil sochař Albín Polášek v roce 1930. Socha má lví hlavu s přilbicí, v pravé ruce drží roh hojnosti, v levém sekeru. Bohužel přestala odolávat drsným povětrnostním vlivům a byla roku 1982 restaurována. Ani to však sochu neochránilo natrvalo a roku 1996 byla odvezena k dalšímu restaurování, aby mohla být o dva roky později slavnostně odhalena na frenštátské radnici. Nošovický pivovar, který má Radegasta v logu, vytvořil kopii sochy za téměř milión korun. Socha ze žuly byla odhalena na původním místě Radhoště 4. července 1998.